• Genauso, wie ich euch im letzten Beitrag verraten habe, wie ihr den perfekten Tag in …
  • Nachdem ich in Stockholm beim Lollapalooza war, habe ich mich in Festivals einfach verliebt und …
  • Seit den Sommerferien, habe ich angefangen, Serien zu schauen und da ich da momentan voll …
  • Manchmal wendet sich das Leben gegen einen und man hat das Gefühl, dass man …
  • new year, better me

    new year new me.001

    Vital Proteins (via Urban Outfitters) | Lunch Bowl (via Urban Outfitters) | Sport Outfit (via Gymshark) | Boxhandschuhe (hier) | Rezeptbuch ,,Eat Beautiful“ | Pulsmesser (hier)

    Neues Jahr, neues Glück. Oder wie heißt es noch Mal?
    Alle denken, dass am 1. Januar ein Wunder passiert, alle Weihnachtskekse vom vorigen Monat sind mit dem Abklingen der Mitternacht vergessen und ab jetzt werden nur noch alle Wünsche wahr. Naja, nicht so ganz.

    Es gibt zwei Typen von Menschen, und zwar die, die das Neue Jahr lieben, sich seitenlange Listen mit Neujahresvorsätzen schreiben und am 1. Januar um 6:00 komplett motiviert vor dem Fitnessstudio anstehen. Und dann gibt es die, die das Neue Jahr über alles hassen und die ersten Typen nicht leiden können. Diese leiden unter einer Post-Weihnachts-Depression, würden sich am liebsten im Bett vergraben und die nächsten zwei Monate überspringen. Ich würde mich eher zu den zweiten Typen einstufen, obwohl ich zugeben muss, dass ich den ganzen Kram trotzdem mitmache, achte mehr auf meine Ernährung, mache mehr Sport, blablabla, aber das nur deswegen, weil ich es das ganze Jahr über auch tue, nur bin ich da im Januar noch ein bisschen strenger.

    Ich kann es natürlich verstehen, dass Leute am Jahresanfang motiviert sind und es für sie ein Grund ist, anzufangen, was auch immer es sei. Viele von uns schieben etwas vor sich und legen es immer ab. Das können sie natürlich am 1. Januar nicht machen, weil wohin sollen die das jetzt verlegen? Auf den Januar des nächsten Jahres? Eher nicht. Deswegen fangen sie meistens damit an. Aber wie wir alle wissen, bleiben die meisten nicht dabei. Im Februar, vielleicht März, sind alle Fitnessstudios schon halb leer und alle haben das, was sie sich am 1. Januar vorgenommen haben, schon lange vergessen.

    Damit will ich trotzdem nicht die Neujahresvorsätze kritisieren, sondern interpretiere einfach die Wahrheit, die auf 90% der Menschen zutrifft. Das Problem liegt aber nicht in den Menschen selber, weil sie zu inkonsequent oder faul sind, sondern ganz einfach in ihren Vorsätzen. Sie geben sich viel zu viele, viel zu unrealistische Ziele und mit der Zeit kommen sie darauf, dass es unmöglich ist, ihre Vorsätze einzuhalten, sind demotiviert, weil sie denken, sie haben versagt und geben auf.

    // Nový rok, nové štěstí, nebo jak to je?
    Všichni si myslí, že se 1. ledna stane nějaký zázrak a všechno z uplynulého měsíce se zapomene a s dozněním půlnoci se všechno změní a odted‘ už se začnou jen plnit vaše přání. No, ne tak úplně. 

    Existují dva typy lidí, a to ti, kteří Nový Rok milují, píšou si stránky s novoročníma předsevzetíma a 1. ledna v 6:00 jsou plně namotivovaní nastoupeni před fitkem. A pak tady máme ještě ty, kteří ty první typy lidí nenávidějí. Tihle lidi trpí povánoční depresí, nejradějí by se zahrabali pod deku a přeskočili další dva měsíce. Já bych se zařadila spíš k těm druhým typům lidí, i když musím přiznat, že ty celý novoroční záležitosti taky dělám, dávám si víc pozor na výživu, dělám sport, blablabla, ale jen proto, protože to celej rok dělám taky, jen si v lednu na to dávám ještě trochu víc pozor a jsem sama se sebou přísnější. 

    Samozřejmě, že to chápu, že jsou všichni na začátku roku namotivovaní a je to pro ně důvod s něčím začít. Hodně z nás pořád něco odkládá, protože se jim do toho nechce a pokaždé si najdou nějakej důvod, proč to neudělat hned. To ale 1. ledna nemůžou udělat, protože kam by to ted‘ měli odložit? Na leden dalšího roku? To asi těžko. Proto s tím většinou začnou ted‘. Ale jak všichni víme, většina lidí u toho nezůstane. V únoru, možná březnu, se fitka začnou pomalu prázdnit a všichni už dávno zapoměli na to, co si 1. ledna předevzali. 

    Tímhle bych ale vůbec nechtěla novoroční předsevzetí kritizovat, jen interpretuji pravdu, která platí na 90% lidí. Ten problém ale není v těch lidech, že by byli moc nekonzistentí nebo líní, ale v jejich nerealistických předsevzetích. Dávájí si přehnaně moc nereálných cilů a časem přijdou na to, že je nemožný, to splnit, jsou demotivovaní a mají pocit, že selhali a proto se vzdají. 

    OLYMPUS DIGITAL CAMERA

    Deswegen habe ich es dieses Jahr etwas anders aufgenommen und mir folgende Ziele gesetzt:

    • Balance is the key: auch wenn es gerade jetzt etwas schwer ist, sich daran zu halten, würde ich gerne mehr Balance in mein Leben bringen. Das heißt: weniger Sport, beziehungsweise weniger anstrengenden Sport betreiben, stattdessen zum Beispiel Yoga machen und regelmäßig essen. Das muss nicht ultra gesund sein, aber ich will natürlich auch keinen Mist essen, also wie schon oben gesagt: Balance is the key. Ich denke, dass ich mich das ganze Jahr über überwiegend gesund ernähre und es gibt kaum Tage, an denen ich keinen Sport mache oder mich nicht körperlich betätige, das heißt, ich habe das Ganze am Jahresanfang nicht nötig, weil ich weiß, dass ich da sowieso konsequent bin. Aber ich muss zugeben, dass es schwer ist, auf sich selber zu hören und sich nicht von Instagram und Co. beeinflussen zu lassen. Alle rechnen, wie viele Tage sie seit dem Jahresbeginn schon Sport gemacht haben, wie viel Obst und Gemüse sie am Tag essen etc. und ich will da irgendwie mitmachen, obwohl mir im Unterbewusstsein klar ist, dass sie wahrscheinlich die letzten zwei Monate vielleicht zwei Mal trainieren waren und nur Mist gegessen haben und ich habe mich dagegen verhalten wie das ganze Jahr über auch: habe ausgewogen gegessen, fast täglich Sport gemacht und war viel aktiv. Worauf ich hinausmöchte? Ich würde gerne mehr auf meinen Körper hören, nicht trainieren gehen, wenn es mir nicht gut geht und dafür mehr essen, wenn es mein Körper braucht. Ich will mich nicht von anderen beeinflussen lassen und schlechtes Gewissen haben, wenn andere beim Sport sind und ich zufällig an dem EINEN Tag KEINEN Sport mache.

     

    • Mehr Dankbarkeit: ich will mehr dankbar sein. Für alles, was ich habe. Mehr im Moment leben und nicht immer vorausschauen und sich darauf freuen, was kommt und was wird. Natürlich ist Vorfreude auch schön und nichts Schlechtes, aber in Maßen. Ich würde mich gerne mehr darauf konzentrieren, was mich glücklich macht und meistens sind es eben Kleinigkeiten, wie von der Sonne aufgewacht zu werden, von jemandem zum Lachen gebracht werden oder ein gut gelungenes Frühstück. Ich würde gerne jeden Tag aufwachen und auf drei Sachen denken, auf die ich mich an dem Tag freue und am Abend schlafen gehen und den Tag bewerten. Was war gut? Was schlecht? Und ich würde jeden Tag gerne mit dem Gedanken einschlafen, dass es ein gelungener Tag war. Natürlich muss nicht jeder Tag gelingen, aber man sollte trotzdem an jedem Tag etwas finden, was gut war oder was einem Freude bereitet hat.

     

    • Mehr entdecken: obwohl ich viel reise und für mein Alter relativ viel unterwegs bin, habe ich das Gefühl, dass ich immer auf Sicherheit gehe. Ich probiere nichts Neues aus und setze immer auf das gute alte Bekannte. Aber immer wenn ich etwas Neues ausprobiert habe, war ich im Endeffekt froh darüber, dass ich mich getraut habe und positiv überrascht. Deswegen würde ich beim Reisen gerne neue Destinationen entdecken, irgendwohin reisen, wo ich noch nie gewesen war und was ich auch noch nicht so gut kenne. Ich würde gerne neue Plätze in Wien entdecken und unbekannte Cafés und Restaurants besuchen. Es gibt so viele Orte in Wien, wo ich noch nie gewesen war, die aber unheimlich schön sind und von den Cafés keine Rede! Und zu guter Letzt würde ich gerne mehr Tages- oder Wochenendtrips in der Umgebung machen. Auf meiner Liste stehen: Budapest, Hamburg, Prag, Berlin, … Any recommendations?

     

    • Zeit für mich: ja, ich weiß, dass es so ein typischer klisscheehafter Vorsatz ist, aber bei mir ist es einfach nötig. Ich bin die ganze Schulwoche im Stress, unterwegs, gehe trainieren, arbeite und wenn ich dann am Wochenende theoretisch Zeit hätte, plane ich mir trotzdem Nebenjobs ein und am Abend muss ich dann meistens lernen. Natürlich ist es gut, dass ich so ambitioniert und ehrgeizig bin, aber glaubt mir, dass es seine Schattenseiten hat. Ich habe kaum Zeit für mich selber, verbringe minimum meines Lebens zuhause und wenn ich dann paar Minuten für mich hätte, kann ich nicht entspannen, weil ich so auf Hochleistung bin. Ich kann nicht entspannen, mein Kopf arbeitet immer weiter und ich habe das Gefühl, immer etwas tun zu müssen. Hört sich dumm an, ist aber leider so und ich weiß ehrlich gesagt nicht, was ich dagegen tun kann. Was mir meistens hilft, ist Lesen, aber das mache ich auch meistens erst um 10 am abends, wo ich besser schon im Bett liegen und schlafen sollte. Deswegen würde ich mir gerne, auch tagsüber, bewusst Zeit für Lesen, Malen und Musik hören nehmen. Und übrigens habe ich dieses Jahr auch einen Bullet Journal gestartet, bei dem ich hoffentlich bleibe und es das ganze Jahr durchziehe! (nicht so wie letztes Jahr…)

     

    • Mehr Organisation: auch wenn ich ein Mensch bin, der tausende von Kalendern, Plannern und keine Ahnung was noch besitzt, dann bin ich in solchen Sachen ziemlich unorganisiert. Schon vor einiger Zeit habe ich angefangen, mir to-do Listen zu schreiben. Diese sollte ich dann aber auch immer wieder neu schreiben und nicht die eine fortsetzen, weil sie dann immer länger wird und man hat das Gefühl, die Aufgaben werden immer mehr (was zwar stimmt, aber es motiviert einen einfach mehr, wenn man eine neue Liste hat und die erfüllten Aufgaben dann durchstreichen kann). Wie schon oben erwähnt, habe ich dieses Jahr eben auch einen Bullet Journal gestartet und bisher habe ich da täglich zumindest 10 Minuten daran gearbeitet, also hoffe ich, dass ich das beibehalte.

     

    • Nachhaltigkeit: eines der ,,richtigen“ Vorsätze ist es, nachhaltiger zu werden und mehr darauf zu achten, was ich kaufe. Wie ihr ja wisst, ernähre ich mich (jetzt schon seit 2 Jahren!) vegan und das größtenteils wegen meiner eigenen Gesundheit (der physischen sowie der psychischen), aber mit der Zeit wurde für mich die ökologische Seite des Ganzen immer wichtiger! Ich habe aufgehört, aus Plastikflaschen zu trinken, habe mir angewöhnt, immer meinen to-go Cup und einen Jutebeutel mitzuhaben, gehe meistens in Second Hand Geschäfte und kaufe, so gut es geht, vegane Kosmetik- und Drogerieprodukte. Natürlich kann man viel mehr machen und auch ich bin nicht perfekt, trinke im Sommer viel Iced Latte bei Starbucks, vergesse manchmal meine Tasche oder kaufe einige Lebensmittel, die plastikverpackt sind, aber es ist immer noch besser, wenig zu machen und zumindest ein bisschen zur besseren Umwelt beizutragen als gar nicht. Aber ich würde trotzdem gerne noch mehr darauf achten, noch weniger plastikverpackte Lebensmittel einkaufen, manche Lebensmittel lieber selber herstellen als fertiggemacht zu kaufen und in dieser Hinsicht strenger mit mir selber sein. Ich plane für dieses Thema auch einen Beitrag mit Tipps, also könnt ihr diese kleine Challenge mit mir annehmen und die Welt gemeinsam zu einem besseren Ort machen!

    // Proto jsem to tenhle rok vzala trochu jinak a dala si následující cíle:

    • Balance is the key: i když to zrovna ted‘ je šíleně těžké, se toho držet, tak bych chtěla do svého života dostat trochu víc rovnováhy. To znamená: míň sportu, hlavně míň extrémního sportu, místo toho dělat například jógu a pravidelně jíst. Nemusí to být ultra mega healthy, ale samozřejmě taky nechci jíst úplný nesmysly, chápeme se: Balance is the key. Myslím si, že se po celej rok stravuju převážně zdravě a jen úplný minimum dní nedělám sport nebo nejsem aktivní, to znamená, že bych tohle všechno na začátku roku neměla vůbec na potřebí, protože vím, že v tomhle jsem hodně ctižádostivá. Ale musím přiznat, že zrovna ted‘ to je pro mě neskutečně těžké, se nenechat Instagramem a sociálníma médiema ovlivnit a poslouchat svoje tělo. Všichni počítají, kolik dní už od začátku roku dělali a kolik ovoce a zeleniny za den sní etc. a já s nima chci držet krok, i když vím, že tihle všichni lidé s největší pravděpodobností poslední dva měsíce jedli, jak se jim zachtělo a byli možná dvakrát cvičit a já jsem se držela své rutiny po celý rok: jedla jsem vyváženě, skoro denně jsem cvičila a byla aktivní. Co se tímhle vším snažím říct? Že bych se chtěla naučit, víc poslouchat své tělo, nechodit cvičit, když mi není dobře a za to víc jíst, když to moje tělo potřebuje. Nechci se nechat ovlivnovat ostatníma a mít špatný svědomí, když ostatní cvičí a já náhodou zrovna ten JEDEN den ten sport nedělala. 

     

    • Gratitude: chci být víc vděčná. Za všechno, co mám. Žít víc v momentu a nedívat se pořád dopředu a těšit se na to, co přijde. Samozřejmě, že je očekávání na něco taky hezké a vůbec nic špatného, ale vždycky s mírou. Raději bych se soustředila na to, co mě dělá št’astnou a většinou to jsou právě maličkosti, jako být probuzená sluníčkem, být někým rozesmátá nebo dobře povedená snídaně. Každý den bych se chtěla probudit a pomyslet na tři věci, na který se ten den těším a večer před spaním ten den ohodnotit. Co bylo dobré? Co méně? A ráda bych každý den šla spát s dobrým pocitem, že se ten den povedl. Samozřejmě, že nemusí každej den být dobrej, ale stejně bysme si měli vždycky najít něco, co se nám povedlo nebo nás potěšilo. 

     

    • Objevovat: i když hodně cestuju a na můj věk toho vážně hodně dělám, tak mám pocit, že vždycky jdu na jistotu. Nezkouším nic nového a vždycky sázím na to dobrý starý známý. Ale pokaždé, když jsem vyzkoušela něco nového, tak jsem nakonec byla ráda za to rozhodnutí a byla jsem pozitivně překvapená. Proto bych i při cestování chtěla objevovat nová místa, cestovat někam, kde jsem ještě nikdy nebyla a co ještě moc neznám. Taky bych chtěla objevovat nová místa ve Vídni a navštěvovat nové kavárny a restaurace. Je tolik míst ve Vídny, které jsou překrásné, kde jsem ale ještě nikdy nebyla a nemluvě o těch kavárnách! A nakonec bych taky chtěla podnikat víc spontánních výletů. Na mé listině jsou: Budapešt‘, Hamburk, Praha, Berlín, … Any recommendations? 

     

    • Me-time: vím, že tohle je velký klišé, ale já to mám prostě za potřebí, Celý školní týden jsem ve stresu, pořád někde lítám, cvičím, pracuju a kdybych pak o víkendu teoreticky měla čas, tak si naplánuju brigády a večer se pak většinou musím učit. Samozřejmě, že je dobrý,  že jsem takhle ambiciózní a ctižádostivá, ale věřte mi, že to celý má svoje špatný stránky. Nemám absolutně žádnej čas pro sebe, minimum času trávím doma a kdybych měla pár minut pro sebe, tak nedokážu vypnout, protože jsem tak nabitá energií a stresem. Nedokážu odpočívat, protože moje hlava pracuje pořád dál a já mám pocit, celou dobu něco muset dělat. Sice to zní úplně hloupě, ale bohužel to tak je a já upřímně nevím, co proti tomu mám dělat. Co mi většinou pomáhá, je čtení, ale to většinou taky dělám až v 10 večer, kdy by jsem už dávno měla být v posteli a spát. Proto bych si ráda brala i přes den vědomě čas na čtení, malování a poslouchání hudby. A mimochodem jsem i tento rok začala bullet journal, u kterýho tentokrát snad zůstanu do konce roku! (ne ja minulý rok…) 

     

    • Organizace: i když jsem ten typ člověka, kterej má tisíce kalendářů a plánovačů a nespočet deníčků, tak jsem v takových věcech docela nezorganizovaná. Už před nějakou dobou jsem začala, si psát to-do listiny. Ty bych si ale měla psát pořád nové a nepokračovat v té jedné, protože ta pak je jen čím dál delší a člověk má pak pocit, že těch úkolů je čím dál víc (což je sice pravda, ale je to prostě motivující, když si napíšete nový seznam a můžete ty splněné úkoly škrtnout). Jak už jsem zmínila nahoře, tak jsem tento rok začala bullet journal a doted‘ jsem na něm každý den alespoň 10 minut pracovala, tak doufám, že u toho zůstanu. 

     

    • Eco-friendly: jeden z těch ,,pravých“ předsevzetím, je být víc eco-friendly a dávat si víc pozor na to, co kupuji. Jak asi víte, tak se stravuju (ted‘ už 2 roky!) vegansky a to hlavně kvůli svému zdraví (jak té fyzické, tak psychické stránce), ale časem pro mě ta ekologická stránky byla čím dál důležitější! Přestala jsem, pít vodu z plastiku, naučila jsem se, vždycky mít s sebou to-go cup na kafe a tašku na nákupy, většinou chodím do second hand obchodů a jak to jde, tak se snažím kupovat veganskou kosmetiku. Samozřejmě, že by jsem toho mohla dělat ještě mnohem víc a i já nejsem perfektní, v létě piju ve Starbucksu iced latte, někdy si svojí tašku zapomenu a sem tam kupuju potraviny, který jsou balené v plastiku, ale pořád ještě to je lepší, toho dělat málo a aspoň něco pro lepší planetu, než vůbec nic. Ale stejně bych na to ráda dávala ještě víc pozor, kupovala míň balených potravin, nějaké potraviny si raděi vyráběla sama než kupovala hotové a v tomhle směru byla se sebou trochu přísnější. Na tohle téma taky plánuju článek, takže se mnou tuhle malou challenge můžete přijmout a společně udělat tuhle planetu lepším místem!

     

     

    Schreibe einen Kommentar

    Deine E-Mail-Adresse wird nicht veröffentlicht. Erforderliche Felder sind mit * markiert.